Konfuciánství 儒學, doslovně „škola učenců“ je čínský filosofický směr, který se vyvinul z učení čínského mudrce Konfucia (Kongzi 孔子) (551-479 př.n.l.). Jeho základem je humanismus, víra, že člověka lze vzdělat, zlepšit a kultivovat. Je to ucelený systém morálky, sociálních, politických a náboženských myšlenek, které ovlivňují vývoj čínské civilizace do současnosti.

Konfuciánství chápe „tao“ jako cestu člověka a společnosti. Zdůrazňuje lidské jednání, které však nesmí být v rozporu s vůlí Nebes. Do popředí staví rozum, odpovědnost, pozitivní postoj ke světu, ale i podřízenost řádu. Vytváří model společnosti založené na vzoru patriarchální rodiny.

Konfucius studoval Knihu proměn Yi Jing 易經 (I Ching, I-ťing) a následně k ní napsal svůj komentář zvaný Shi Yi 十翼 (Deset křídel). Jeho komentář pojednává zejména o harmonii sil yin a yang (zabývá se koncepty wuji, taiji, yin-yang), o principu celistvosti (nazírá na svět a lidský organismus jako na jeden celek), o principu kontinuity a kruhového pohybu (vesmír se neustále pohybuje v cyklech).

Koncepty wuji a taiji, harmonie sil yin a yang, neustálý kruhový pohyb člověka jako celku, to vše jsou principy, kterými se řídí taijquan a které vychází z konfuciánství.

Kongzi 孔子