Čchanový (zenový) buddhismus 漢傳佛敎
Indický buddhismus se do Číny začal dostávat v průběhu 1. století našeho letopočtu. Do konce 2. století již existovalo v Číně několik buddhistických center, avšak raný čínský buddhismus závisel podstatnou měrou na mniších z jiných zemí. Buddhistické myšlení bylo od čínského náhledu na svět poměrně odlišné a Číňanům trvalo delší dobu, než jej přijali. Buddhismus byl individualističtější a více psychologický než na rodinu zaměřená čínská tradice s jejím důrazem na zemědělství, vládu a dlouhý šťastný život uprostřed světa. Posléze se však buddhismus v Číně ujal a vznikla jeho nová forma, „čchanový buddhismus".
Damo 達摩
Na začátku 6. století n. l. přicestoval z Indie do Číny mahajanový mnich zvaný Bodhidharma (čínsky Damo 達摩) a usadil se v buddhistickém klášteře na hoře Šaolin 少林寺 v provincii Henan. Podle legend strávil devět let pohroužen v meditacích, jejichž výsledkem byly dvě knihy. Jedna z nich se dochovala a pojednává o metodách kultivace těla. Je známá jako Yijin jing 易筋經 (pojednání o změně svalstva a šlach).
Damo 達摩
Jednotlivá cvičení jsou určena k posílení i uvolnění svalů, šlach a vazů, rozvoji rychlosti, výdrže, rovnováhy a koordinace těla. Původně je buddhističtí mniši používali jako přípravu na dlouhá sezení v meditační poloze. Následně se z těchto technik vyvinul slavný šaolinský systém umění boje. Šaolinské techniky přejali i taoisté, kteří rozpoznali jejich hodnotu v posílení svalů a kostry. Čchanový (zenový) buddhismus 漢傳佛敎 klade též velký důraz na meditaci. Meditace slouží jak k utišení mysli a soustředění, tak ke kultivaci a oběhu vnitřní energie čchí.