Náhodný obrázek

Poněšice 2005
Poreč 2009

 

 

Historie stylu

 

Zhang Sanfeng

Taijiquan je čínské umění boje, jehož historie sahá až do pozdějšího období severní dynastie Sung 宋朝 (960-1279) a tradičně se pojí s taoistickým klášterem na hoře Wudang 武当山. Za jeho zakladatele je považován taoistický mnich Zhang Sanfeng 張三丰, který na základě pozorování boje bílého jeřába s hadem, v jehož kruhových úhybných manévrech spatřil taoistický symbol taiji, vyvinul takzvaný „vnitřní styl“ umění boje, který se měl stát základem nynějšího umění boje taijiquan. Existence mnicha Zhang Sangfenga je však dosti rozporuplná, takže je mnohem pravděpodobnější se domnívat, že se taijiquan vyvinul postupnou přeměnou jednoho ze stylů původního umění šaolinského kláštera 少林寺 v samostatnou a jedinečnou formu umění boje, které narozdíl od většinou rychlých a silových techniky šaolinu upřednostňuje pomalé, kruhové a uvolněné pohyby.


Chen Wangting

První písemně doložené záznamy o umění taijiquan pochází z konce dynastie Ming 明朝(1368–1644) a jsou spojeny se jménem mistra Chen Wangtinga 陈王庭 (1580–1660), který položil základy taiji stylu Chen. V dalších obdobích se toto umění boje pod náporem neustálých střetů a válek nadále rozvíjelo a po téměř celá dvě staletí bylo předáváno výhradně jen členům rodinného klanu ve vesnici Chenjiagou 陳家溝 v provincii Henan.


Yang Luchan

Teprve až na počátku 19. století se umění taijiquan dostává mimo přísně střežené zdi vesnice Chenjiagou. A to díky mimořádnému talentu a úsilí mistra Yang Luchana 楊露禅 (1799-1872), který byl do rodiny přijat jako služebník a po deset let tajně po nocích sledoval výuku mistra Chen Chanxinga 陳長興 (1771–1853). Když byl jednou náhodně odhalen, jeho obrovské nadání a vůle přiměly mistra Chena k tomu, že Yanga přijal za svého žáka a zasvětil jej do tajů rodinného umění.


Yangův taijiquan

V polovině 19. století začíná mistr Yang Luchan na základě svých zkušeností přetvářet původní styl Chen ve svůj vlastní styl, následně nazývaný styl Yangův, styl Yang. V té době už bylo umění mistra Yanga tak věhlasné, že byl na podnět císařské rodiny pozván do hlavního města, kde mu byl svěřen výcvik umění boje vybraných členů císařské rodiny. Po smrti mistra Yanga vedli školu v hlavním městě jeho dva synové, Yang Banhou 楊班侯 (1837 – 1892) a Yang Jianhou 楊健侯 (1839 – 1917) , oba proslulí mistři umění boje.


Yang Chengfu

Po pádu čínského císařství v roce 1912 se o popularizaci umění taijiquan zasloužil v největší míře druhý syn mistra Yang Jianhoua, mistr Yang Chengfu 楊澄甫 (1883 – 1936). Díky jeho nesmírné snaze se ve dvacátých a třicátých letech 20. století toto umění rozšířilo z hlavního města na jih do Šanghaje a následně po celé Číně. Styl, který mistr Yang Chengfu standardizoval, se vykazuje pomalým a stálým tempem, velkými a otevřenými pozicemi. V rámci stylů rodiny Yangů je označován jako Da Jia 大架. V současnosti je nejrozšířenějším stylem taiji vůbec.


Dong Yingjie

Jedním z nejlepších a nejvýznamnějších žáků mistra Yang Chengfua byl mistr Dong Yingjie 董英杰 (1898 – 1961), který se svým mistrem strávil 17 let a pomáhal mu též jako instruktor. V roce 1931 sepsal a editoval mistrovy instrukce vydané pod názvem Taijiquan Shiyongfa 太極拳使用法 (Praktické využití taiji). Po mistrově smrti v roce 1936 vyučoval několik let jeho žáky na jihu Číny.


Dongův taijiquan

V roce 1939 se mistr Dong Yingjie přestěhoval do Hong Kongu a za 2. světové války se uchýlil do ústraní v Maccau, kde začal vytvářet svůj vlastní styl taiji, tzv. Dongovo rychlé taiji (tzv. Dongův rychlý styl taiji). V roce 1947 se opět vrátil do Hong Kongu, kde založil Akademii taiji. Svůj styl taiji popsal v knize Taijiquan Shiyi 太極拳釋義 (Principy taiji), vydané v roce 1948. V padesátých letech pak cestoval po jihovýchodní Asii (Malajsie, Thajsko, Singapur), kde vyučoval taijiquan v místních čínských komunitách. Jeho syn, mistr Dong Huling 董虎嶺 (1918 – 1992), pokračoval v rodinné tradici výuky taiji. V roce 1956 vydal knihu Taijiquan Shiyongfa 太極拳使用法 (Praktické využití taiji). V roce 1961 převzal po svém otci Akademii taiji v Hong Kongu. Avšak i nadále šířil umění taijiquan po jihovýchodní Asii a následně i v USA, kam v roce 1966 emigroval. V roce 1968 založil školu taiji na Hawaii, kterou pak po něm v osmdesátých letech převzal jeho syn Dong Zengchen. Jeho druhý syn, Dong Kaiying, založil na začátku sedmdesátých let své vlastní školy taiji v Los Angeles a San Franciscu.


Lim Bo-Yan

Dalším významným exponentem stylu mistra Yang Chengfua byl mistr Lim Bo-Yan 林伯炎 (1903 – 1990), souputník a kungfu bratr mistra Dong Yingjieho. Mistr Lim Bo-Yan studoval taijiquan mistra Yang Chengfua a také umění boje tanglangquan (styl severní kudlanky nábožné sedmi hvězd) pod vedením mistra Luo Guang Yu 罗光玉 (1888-1944) v původním šanghajském Jing Woo založeném v roce 1909. Za druhé světové války se mistr Lim přestěhoval do Singapuru, kde následně celé půl století vyučoval taijiquan a tanglangquan. V roce 1989 vydal knihu o taiji mistra Yang Chengfua pod názvem Yangjia Zhengtong Taijiquan Tujie 杨家正统 太极拳图解 (Ortodoxní taijiquan rodiny Yangů s obrázky).


E. S. Koh

V době, kdy mistr Dong Yingjie a následně pak i jeho syn Dong Huling vyučovali v jihovýchodní Asii, stal se jejich osobním žákem mistr E. S. Koh, jehož rodina oba mistry podporovala. Mistři Dong Yingjie a Dong Huling zasvětili mistra Koh(a) do umění taiji mistra Yang Chengfu(a) i do umění starého stylu Wu mistra Wu Yuxiang(a) 武禹襄 (1812-1880), které jim předal mistr Li Xiangyuan 李香遠 (1889-1961). V tomto období začal mistra Koha vyučovat i mistr Lim Bo-Yan, pod jehož přímým dohledem pronikl mistr Koh nejen do dalších tajů umění taijiquan, ale i do umění boje tanglangquan (styl severní kudlanky nábožné sedmi hvězd). Jeho mimořádné úsilí, talent a vytrvalost mu následně otevřely dveře i do dalších škol čínského umění boje (wuzuquan/ngo cho kun, xingyiquan, yiquan/dachengquan). Po absolutoriu vysoké školy London School of Economics ve Velké Británii zůstal mistr Koh žít trvale v Londýně, kde mimo svou profesi vyučuje tradiční čínská umění boje v rámci společnosti Shenlin Society a Taoist Association of Europe. V roce 1990 a následně i v roce 1991 pozval mistr Koh do Londýna na intenzivní výukový seminář taiji syna svého učitele (mistra Dong Hulinga) mistra Dong Zengchena z Hawaie, o němž publikoval fundované články v britském časopise Fighters (Throwing Light on Taiji Chuan září 1990 a Lighting the Way listopad 1991)(v původní anglické verzi viz zde a zde). Tyto články jsou nyní součástí oficiálních webových stránek rodiny Dongů (Dong Family International Tai Chi Chuan Association).


Michael Kňažko

Michael Kňažko se v roce 1991 zúčastnil výukového semináře taiji s mistrem Dong Zengchenem v londýnské Shenlin Society, kde se poprvé setkal s tímto tradičním stylem taiji (poznámka: v době dávno před internetem a youtube). Po skončení semináře požádal mistra Koha, zda by ho nepřijal za svého žáka a jeho žádosti bylo vyhověno. Od té doby studuje taijiquan a další čínská umění boje pod přímým dohledem mistra Koha.